To bylo tématem první ze série tří přednášek v Československém ústavu zahraničním, které připravil a přednesl člen správního výboru ČSÚZ profesor Ivo Barteček. Účastníci si ji vyslechli 7. listopadu.
Přednášející se úvodem vyznal ze své sběratelské vášně zaměřené právě na umění, které tvořili čeští umělci za svého života v zahraničí. „Každý národ se světu představuje svým charakteristickým uměním“, připomněl s tím, že velké zásluhy mají zejména výtvarní umělci. Člověk totiž snadněji vnímá obraz než literární popis a přes obraz se pak seznamuje s historií jednotlivých národů. O českém národě a české historii byl svět informován právě českými umělci, působícími v zahraničí. Jako příklad prof. Barteček zmínil barokního rytce a kreslíře Václava Hollara (1607-1677), který po porážce na Bílé hoře jako dvacetiletý protestant opustil Čechy a do konce života působil zejména v Londýně. Dodnes jsou mezi sběrateli vyhledávané jeho veduty a mapy Prahy, které vznikly při jeho návštěvě v roce 1636, či obrazy krojů a portréty. Když Londýn v roce 1666 poničil požár, obnovovaly se významné stavby právě podle Hollarových náčrtů. Podobným vyslancem českého umění byl portrétista Jan Kupecký (1667- 1740), který působil v Itálii a pak zejména ve Vídni.
Protestantští exulanti hráli významnou roli až do 19. století. Od druhé poloviny 19. století směřovaly výtvarné elity do Vídně, ale hlavně do Paříže. Právě Paříž svou atmosférou a inspirujícím prostředím významně poznamenala řadu českých umělců. Profesor Barteček zmínil ve své přednášce malíře Antonína Chitussiho, Alfonse Muchu, Jana Dědinu, Františka Šimona ale také Vojtěcha Preissiga, který pobýval v Paříži, než si získal renomé v New Yorku, Zdenku Braunerovou či Jana Zrzavého. Někteří čeští výtvarníci získali francouzské občanství jako František Kupka, Josef Šíma, Otakar Kubín. Tito čeští umělci žijící v zahraničí byli vesměs antiklerikálové a antimilitaristé. V Paříži či v USA pak poskytovali podle množností pomoc českým politikům, kteří tam vyjednávali podporu pro vznik Československé republiky, ať už to byl T. G. Masaryk, M. R Štefánik nebo E. Beneš. I čeští umělci v zahraničí se tedy svým specifickým dílem zasloužili o vznik československého státu.
Až do roku 1948 zanechávali čeští umělci mimořádnou stopu ve světě jako velvyslanci středoevropského umění, jako ti, kteří představují svou zemi na nejvyšší možné úrovni. Dokázali, že jsou kvalitativně plně srovnatelní s Francouzi, Italy a dalšími uznávanými umělci. Tímto konstatováním uzavřel svou první přednášku o českých umělcích v exilu profesor Ivo Barteček.
Hebr
Comentarios